Každé kilo!? …to byl a je můj věčný problém: ano, skoro vždy mi nějaké kilo nadbývalo :-)To už teď však opravdu neřeším (ne, že by nebylo co). Co jsem před 6 lety potkal Honzu (Janka) a dověděl se trochu více o biouhlu, začal jsem přemýšlet spíše nad kily (nebo spíše tunami!) biouhlu, které bychom mohli dostat do půdy a pomoci tak přírodě, a tím i sobě!!! 
Jsem ročník 1955, první tři roky života jsem vyrůstal (a pak tam trávil prázdniny a spoustu dalšího času) u babičky na „gruntu“ nebo spíše tom, co z něj zbylo. Pamatuji si však ještě dobře naše poslední 2 koně, krávy, kozy i prasata. A pamatuji si taky, jak se hospodařilo, vidím oddělené hnoje, vidím zvířata na pastvě a mnohé další…Velký kus dalšího života jsem jako vrcholový sportovec a poté díky zaměstnání strávil v různých městech, ale vždy jsem se snažil opečovávat alespoň trošku zeleně. I poté, co jsem se před 20 lety vrátil bydlet na venkov, jsem sice ještě donedávna pracoval v Praze, ale vedle velké zahrady, kterou jsme osázeli spoustou zeleně, jsem vysadil vlastními rukami na mezi proti našemu domu cca 50 stromů a vůbec jsem pokračoval v „návratu k přírodě“. Ale až biouhel a to, co jsem kolem něj zažil a co o něm vím, mi dává jistotu, že dělám maximum pro to, abychom dalším generacím mohli předat Zemi v „použitelném“ stavu. PROTOŽE: KAŽDÉ KILO SE POČÍTÁ!!!